Od: Basti

Za prvé to byl chválihodný nápad ND, zejména pokud podobným akcím dají pravidelnost. Zároveň bych rád pochválil dramaturgii. Otázkou je výběr sólistů; zde bych ve svém hodnocení byl o dost přísnější nežli paní Barančicová. Zásadní problém byl, že s vyjímkou Romana Hozy, jakoby všichni sólisté zapomněli, že účinkují na písňovém večeru a své výkony hnali na hranici (někdy i za) svých vokálních schopností. Svou „zásluhu“ na tom měl i dirigent Kofroň, který nechával orchestr rozeznít do přílišných forte a zpěváci tak měli na výběr: buď se nechat překrýt, nebo orchestr překřičet. A tak jsme byli svědky mnoha intonačních nepřesností a umělého zvuku. Proč na takový večer obsazovat orchestr jako „na Mahlera“, to je mi záhadou. Intimita, která je v písních ukryta, vzala za své. Při vší úctě k umění paní Burešové, Strauss je naprosto mimo její obor (a zřejmě i mimo obor orchestru či dirigenta). Snad bude ND v těchto koncertech pokračovat a vezme si poučení.
Ještě dodatek: Hlas pana Hozy (ročník 1990!) je krásně přirozený a flexibilní, takový se neslyší často. Snad si ho bude ND hýčkat, aby za pár let neodešel do zahraničního angažmá.